Tato stránka k uchovávání dat používá cookies. Používáním webu, nebo kliknutím na tlačítko Souhlasím s tímto souhlasíte.

ZRANITELNOST JAKO BRÁNA KE SKUTEČNÉMU PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA

04.05.2020

Pohled na zranitelnost

ZRANITELNOST JAKO BRÁNA KE SKUTEČNÉMU PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA.

 

Při zkoumání skupin lidí lze rozdělit lidi na dvě skupiny:

1. Ty, kteří měli jakési základní pochopení své sebe-hodnoty a schopnost být v jednotě s někým.

2. Lidé, kteří měli prostě problém s tímto pochopením své hodnoty pracovat. Neměli tento pocit. Ti, kteří neustále přemítali, zda jsou dost dobří.

Mezi těmi, kteří uměli nacítit lásku a spojení s druhými a ti, kteří s tím mají prostě problém byla jen jedna variabilnost/proměnná.

A to bylo: Lidé, kteří mají schopnost milovat narozdíl od těch, kteří jsou přivázáni ke své bolesti, věřili, že jsou hodní LÁSKY.  

 TEDY ta nejtěžší část pro naší schopnost spojovat se s druhými je VÍRA, ŽE JSME HODNI toho spojení.

Tedy ve skupině, kde je vnímána sebehodnota a sebeláska.

Co mají tito lidé společného?

Mají plné srdce, naplněné. Tito lidé žijí z naplněného srdce a víry ve svou cenu.

Rešerše ukázala, že měli společného – smysl pro odvahu.

Pozor toto je Odvaha oddělena od chrabrosti.

Odvaha a její původ je z latiny, OD SLOVA cur = srdce.

A originální definice vycházela z toho, že odvaha je, že dokážu plně vypovědět „KDO JSEM“ z celého srdce.

Tedy jinými slovy tito lidé měli odvahu být „neperfektní“ . Měli vášeň dát se na první místo a být sami sebou. Protože co je zřejmé, my nedokážeme praktikovat soucit s druhými, pokud se sami k sobě nebudeme chovat mile a láskyplně.

A nakonec oni měli propojení jako výsledek se svou autenticitou. Byli ochotni nechat být toho, kdo si mysleli, že mají být, za to, aby mohli být tím, kdo jsou.

To je naprosto nenahraditelné pro pocit spokojenosti a spojení s druhými.

Další věc, kterou měli společnou bylo TOTO:

Plně přijali a objali svou zranitelnost. Věřili, že to, co je dělá zranitelné, dělá je krásné. Nemluvili o zranitelnosti ve smyslu, že jsou v tom komfortní, ale ani že je to nějak znemožňuje, jako když mluvili v interview na téma stud. Oni o tom mluvili jako, že je to prostě potřebné umět říci „MILUJU TĚ“ první. Vůle udělat něco, i když tam není žádná GARANCE. Vůle investovat do vztahu, který může a nemusí vyjít. Mysleli, že toto je základ. A naše mozky jsou nasměrovány rešeršovat a předvídat, abychom mohli kontrolovat. Avšak tito lidé dávali zpětnou vazbu, že jediné, co je správné, je žít obléknutý do zranitelnosti. To je cesta, která ti dává ŽÍT.

Lidé se silnou strukturou v racionálním smýšlení nechtějí jít do dětství a otevírat své emoce, chtějí čistě jen strategii na lepší život.

Lidé se dělí na dvě skupiny v tomto bodu.

Lidé , co pochopí, že potřebují něžnost a lásku a pomalu do ní vstupují a lidé, kteří bojují neustále se svou zranitelností než se vzdají. Prohrají tak bitvu se zranitelností, ale možná jim to zachrání život.

My ale děláme to, že znecitlivíme naší zranitelnost.

  

Úkol:

V jakých situacích zažíváš zranitelnost?

Např: čekání na telefon, požádat o pomoc, požádat o svou potřebu, říci a projevit, co opravdu cítím, pozvat někoho na kafe, dostat padáka, dávat padáka atd..toto je svět, který žijeme.

My žijeme ve velice zranitelném světě. A to, co jsme se naučili je, znecitlivět naší zranitelnost. Ve svých videích o tom hovořím jako posunutí prahu bolesti tam, kde už dávno druhý trpí, a my stále dřeme, necháme se zneužívat atd..

Úkol:

Z pohledu svých potřeb pojmenuj, kde v těle začneš cítit, že se děje něco proti tvé vnitřní pravdě, nebo co ti evokuje dávné zranění.

Z té pozice moc doporučuji udělat očistu vyčistit toto a na konci poděkovat tomu, kdo ji v tobě otevřel. Nebyl to ten, kdo ji otevřel – že by ji způsobil. On se ji jen dotkl. Proto říkáme…

TO SE MĚ DOTKLO!

A TĚĎ SE podívejme na prokazatelný fakt jako PŘÍČINU A VÝSLEDEK NAŠÍ POTLAČENÉ ZRANITELNOSTI… tj. našeho prahu bolesti.

Jsme historicky v největším blahu životní úrovně a přitom jsme nejvíce obézní, medikovaný, závislý a zadluženi v naší historii.

Jako ČR máme přední místa v četnosti rakovin ledvin, tlustého střeva a cukrovky.

Jsme na hustotu zalidnění jedni z největších narkomanů v Evropě. Stejně tak šokující statistiky jsou v oblasti drogově závislých tzv. na předpis = antidepresiva. Na depresi trpí dnes už děti od škol.

V obezitě jsme také na předních místech v Evropě [každý 5. občan je obézní podle statistik].

To úzce souvisí s tím, kolik máme zadluženosti od dob, co vznikla možnost vzít si půjčku. To, jak jíme, tak myslíme a tak jsme ovládáni, manipulováni a zneužíváni. Manipulací zbaveni sil a energie nemáme vůli to změnit a tak se na tomto „kole útrpnosti“ podílíme my sami úplně nejvíce.

Ten největší problém je, že nemůžeme selektivně vypnout nějaké emoce a jiné nechat. Nemůžeme tedy vypnout jen zranitelnost a nechat jiné emoce proudit.

Tady je smutek, stud, zrada, a to nechci cítit, ale chci cítit lásku, optimismus, radost atd…

Prostě nemůžete utlumit ty těžké emoce, aniž byste utlumily i ty ostatní pocity.

Tedy, když umrtvíme emoce těžké a bolestné, zároveň umrtvíme radost, štěstí, vděčnost. A tak jsme pak mizerní a hledáme smysl v našem bytí/významu pro svět.

Cítíme se zranitelní a tak hledáme něčím to zajíst, zapít... a tak se točíme v kruhu.

To podstatné, co je třeba pochopit, proč a jak se umrtvujeme.

Další věc co děláme je, že to, co je nejisté proměňujeme v jisté. Náboženství se obrátilo z věřím v osud a mystery, v něco, co je jistota. Mám pravdu, ty ne. Drž hubu.

Tak to je.

Prostě vím.

Čím více strachu, tím více zranitelnosti, manipulace a zase strachu. Taková je dnes politika.

Tam není disciplína, konverzace, celé je to o pocitech viny.

Hoď pocit viny a máš to, co se označuje v psychologii jako pocit viny = způsob, kterým si odpojuješ bolest a nekomfort. [přehazuješ SVOU ODPOVĚDNOST na druhé].

Ale to nefunguje, protože si uřízneme tuk z prdele a dáme si to na tvář.

To nejdůležitější je, že tlačíme perfekce na naše děti.

Co děti? Je potřeba se na ně dívat jako na perfektní ve své imperfekci a že jsou milovatelní jací jsou.

Generace s takovou výchovou nám pomohou do budoucna.

A tady je ta nejdůležitější věc, abychom se rozpoznali. Je třeba z celého srdce, bez garancí a bez potvrzování, prostě věřit, že jsme dostateční, být denně ve vděčnosti.

Pokud se budete denně vracet k tomu, co je vděčnost, přítomnost a neustále si opakovat, že jsem dostatečně dobrá.. přestanete řvát pro podporu zvenku a hlavně začneme být vlídnější a štědrý vůči sobě a vůči lidem kolem sebe.

 

Pokud máte zájem dozvědět se více


Zde si můžete zakoupit celý kurz 21 denní RESTART – Do nejvyššíhopotenciálu

A nebo Vás zveme na podzimní Půst

Facebook
Instagram
YouTube
Napište mi
Telefon 603 971 931
Newsletter