Pohled na zranitelnost
ZRANITELNOST JAKO BRÁNA KE SKUTEČNÉMU PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA.
Při
zkoumání skupin lidí lze rozdělit lidi na dvě skupiny:
1. Ty, kteří měli jakési základní pochopení své
sebe-hodnoty a schopnost být v jednotě s někým.
2.
Lidé, kteří měli prostě problém s tímto pochopením své hodnoty pracovat. Neměli
tento pocit. Ti, kteří neustále přemítali, zda jsou dost dobří.
A
to bylo: Lidé, kteří mají schopnost milovat narozdíl od těch, kteří jsou
přivázáni ke své bolesti, věřili, že jsou hodní LÁSKY.
Tedy
ve skupině, kde je vnímána sebehodnota a sebeláska.
Co
mají tito lidé společného?
Mají
plné srdce, naplněné. Tito lidé žijí z naplněného srdce a víry ve svou cenu.
Rešerše
ukázala, že měli společného – smysl pro odvahu.
Pozor
toto je Odvaha oddělena od chrabrosti.
Odvaha
a její původ je z latiny, OD SLOVA cur = srdce.
A
originální definice vycházela z toho, že odvaha je, že dokážu plně vypovědět
„KDO JSEM“ z celého srdce.
Tedy
jinými slovy tito lidé měli odvahu být „neperfektní“ . Měli vášeň dát se
na první místo a být sami sebou. Protože co je zřejmé, my nedokážeme
praktikovat soucit s druhými, pokud se sami k sobě nebudeme chovat mile a láskyplně.
A
nakonec oni měli propojení jako výsledek se svou autenticitou. Byli ochotni
nechat být toho, kdo si mysleli, že mají být, za to, aby mohli být tím, kdo
jsou.
To je
naprosto nenahraditelné pro pocit spokojenosti a spojení s druhými.
Další
věc, kterou měli společnou bylo TOTO:
Plně
přijali a objali svou zranitelnost. Věřili, že to, co je dělá zranitelné, dělá
je krásné. Nemluvili
o zranitelnosti ve smyslu, že jsou v tom komfortní, ale ani že je to nějak
znemožňuje, jako když mluvili v interview na téma stud. Oni o tom mluvili jako,
že je to prostě potřebné umět říci „MILUJU TĚ“ první. Vůle udělat něco, i když
tam není žádná GARANCE. Vůle investovat do vztahu, který může a nemusí vyjít.
Mysleli, že toto je základ. A naše mozky jsou nasměrovány rešeršovat a
předvídat, abychom mohli kontrolovat. Avšak tito lidé dávali zpětnou vazbu, že
jediné, co je správné, je žít obléknutý do zranitelnosti. To je cesta, která
ti dává ŽÍT.
Lidé
se silnou strukturou v racionálním smýšlení nechtějí jít do dětství a otevírat
své emoce, chtějí čistě jen strategii na lepší život.
Lidé
se dělí na dvě skupiny v tomto bodu.
Lidé
, co pochopí, že potřebují něžnost a lásku a pomalu do ní vstupují a lidé,
kteří bojují neustále se svou zranitelností než se vzdají. Prohrají tak bitvu
se zranitelností, ale možná jim to zachrání život.
My
ale děláme to, že znecitlivíme naší zranitelnost.
Úkol:
V
jakých situacích zažíváš zranitelnost?
Např:
čekání na telefon, požádat o pomoc, požádat o svou potřebu, říci a projevit, co
opravdu cítím, pozvat někoho na kafe, dostat padáka, dávat padáka atd..toto je
svět, který žijeme.
My
žijeme ve velice zranitelném světě. A to, co jsme se naučili je, znecitlivět
naší zranitelnost. Ve svých videích o tom hovořím jako posunutí prahu bolesti
tam, kde už dávno druhý trpí, a my stále dřeme, necháme se zneužívat atd..
Úkol:
Z
pohledu svých potřeb pojmenuj, kde v těle začneš cítit, že se děje něco proti
tvé vnitřní pravdě, nebo co ti evokuje dávné zranění.
Z té
pozice moc doporučuji udělat očistu vyčistit toto a na konci
poděkovat tomu, kdo ji v tobě otevřel. Nebyl to ten, kdo ji otevřel – že by ji
způsobil. On se ji jen dotkl. Proto říkáme…
TO SE
MĚ DOTKLO!
A TĚĎ
SE podívejme na prokazatelný fakt jako PŘÍČINU A VÝSLEDEK NAŠÍ POTLAČENÉ
ZRANITELNOSTI… tj. našeho prahu bolesti.
Jsme
historicky v největším blahu životní úrovně a přitom jsme nejvíce obézní,
medikovaný, závislý a zadluženi v naší historii.
Jako
ČR máme přední místa v četnosti rakovin ledvin, tlustého střeva a cukrovky.
Jsme
na hustotu zalidnění jedni z největších narkomanů v Evropě. Stejně tak šokující
statistiky jsou v oblasti drogově závislých tzv. na předpis = antidepresiva. Na
depresi trpí dnes už děti od škol.
V
obezitě jsme také na předních místech v Evropě [každý 5. občan je obézní podle
statistik].
To
úzce souvisí s tím, kolik máme zadluženosti od dob, co vznikla možnost vzít si
půjčku. To, jak jíme, tak myslíme a tak jsme ovládáni, manipulováni a
zneužíváni. Manipulací zbaveni sil a energie nemáme vůli to změnit a tak se na
tomto „kole útrpnosti“ podílíme my sami úplně nejvíce.
Ten největší
problém je, že nemůžeme selektivně vypnout nějaké emoce a jiné nechat. Nemůžeme
tedy vypnout jen zranitelnost a nechat jiné emoce proudit.
Tady
je smutek, stud, zrada, a to nechci cítit, ale chci cítit lásku, optimismus,
radost atd…
Prostě
nemůžete utlumit ty těžké emoce, aniž byste utlumily i ty ostatní pocity.
Tedy,
když umrtvíme emoce těžké a bolestné, zároveň umrtvíme radost, štěstí, vděčnost.
A tak jsme pak mizerní a hledáme smysl v našem bytí/významu pro svět.
Cítíme
se zranitelní a tak hledáme něčím to zajíst, zapít... a tak se točíme v kruhu.
To
podstatné, co je třeba pochopit, proč a jak se umrtvujeme.
Další
věc co děláme je, že to, co je nejisté proměňujeme v jisté. Náboženství se
obrátilo z věřím v osud a mystery, v něco, co je jistota. Mám pravdu, ty ne.
Drž hubu.
Tak
to je.
Prostě
vím.
Čím
více strachu, tím více zranitelnosti, manipulace a zase strachu. Taková je dnes
politika.
Tam
není disciplína, konverzace, celé je to o pocitech viny.
Hoď
pocit viny a máš to, co se označuje v psychologii jako pocit viny = způsob,
kterým si odpojuješ bolest a nekomfort. [přehazuješ SVOU ODPOVĚDNOST na druhé].
Ale
to nefunguje, protože si uřízneme tuk z prdele a dáme si to na tvář.
To
nejdůležitější je, že tlačíme perfekce na naše děti.
Co
děti? Je potřeba se na ně dívat jako na perfektní ve své imperfekci a že jsou
milovatelní jací jsou.
Generace
s takovou výchovou nám pomohou do budoucna.
A
tady je ta nejdůležitější věc, abychom se rozpoznali. Je třeba z celého srdce,
bez garancí a bez potvrzování, prostě věřit, že jsme dostateční, být denně ve
vděčnosti.
Pokud
se budete denně vracet k tomu, co je vděčnost, přítomnost a neustále si
opakovat, že jsem dostatečně dobrá.. přestanete řvát pro podporu zvenku a
hlavně začneme být vlídnější a štědrý vůči sobě a vůči lidem kolem sebe.
Pokud máte zájem dozvědět se
více
Zde si můžete zakoupit celý kurz 21 denní RESTART – Do nejvyššíhopotenciálu