ZKUŠENOST Z MÉHO PŘECHODU NA PRÁNU

22.10.2020

Toto je můj poznatek z přechodu na pránu a proč mi to nešlo.

V srpnu 2019 jsem se začala přesměrovávat na pránickou stravu a začínala jsem systémem

1 den jídlo a jeden den pití. Postupně jsem vysazovala a jedla méně, spala méně.

Přechod na pránu jsem netlačila a zůstala jsem nejdál ve fázi, co bych nazvala málojedení a málospaní.

Výsledek mého bádání tj. přechodu na pránu v mých podmínkách, (zde ve městě, se stylem života jaký mám), jsem pochopila, je zatím pro mě nevhodný. Je třeba pohybovat se a pobývat v živoucí přírodě, z které může člověk být živen. Avšak když nemáš denně kolem sebe toto prostředí a vnitřní zdroj není propojen s živoucí energií přírody matky Země kolem tebe, je to velmi složité přecházet na pránu.

V podmínkách, ve kterých žijeme ve městě, člověk není v přirozenosti a v souladu.

Je třeba položit si otázku:

·        Jakým způsobem, jak můžeš doplňovat nadále bez jakékoliv potravy, výživy {vnější} své fyzické tělo, aby vytvářelo rovnovážný stav všech funkcí a veškeré regenerace, na kterou však působí v každodennosti vše v jakém prostředí žiješ a jaké energetické práci mentální i fyzické aktivitě se věnuješ?

Určitě doporučuji praktikovat autonomní dny jako praxi pro to, když si chceš něco intenzivně splnit. Nebo když se modlíš za zdraví blízkého, za nové možnosti, za lásku atd.

Člověk se lépe spojí s duchem svým a tim, ze si udržíš čistotu emocí, mas moznost udržet vibraci a myšlenky na to soustředěné.

Kdo má zájem takovéto dny praktikovat, doporučuji více si do hloubky pojmenuj.

Co mi autonomní dny/dny na práně přináší?

Co je ten motiv? Jaký je ZÁMĚR mé duše i těla?

Z pohledu růstu naší duše ve fyzickém těle jde pouze o rovnováhu. V momentě, když se v tom cítíš naprosto v rovnováze, je to v souladu. V momentě, když cítíš nerovnováhu, a potřebuješ se ukotvit něčím zemským, je třeba nepotlačovat se tak v těle a nejít proti sobě.

Podstatné je při přechodu dočistit všechny svá těla a to se děje postupně.

Nedá se to vůbec ničím zamaskovat.

Autonomii/cestu prány vnímám stále jako dokonalý proces sebepoznání.

Je to jedna z moznosti, jez nám zprostředkuje stav svobody, o kterou zejména jde.

Je třeba Ptát se sám sebe.

·        Jak se nyní cítím?

·        Jak se cítí moje duše v těle?

·        Cítím se v souladu, v rovnováze?

Tady a teď prociťovat sama sebe, zda jsem v rovnováze. Jen když jsi připuštěn/a božstvem v tobě, propojí se božstvo s božstvem venku a vše se děje v proudu „samo“.

Rovnováha dává svobodu a svoboda dává rovnováhu.

Soubor pocitů a vjemů o své svobodě a rovnováze je klíč k božskému průchodu do prány.

Vědomí duše je jedno s vědomím těla. Komunikace s tělem můžeme dělat skrze buněčnou paměť, tu vyváženou – prapůvodní, která se odlišuje od té nevyvážené části buněčné paměti (ta, co do sebe načítá od miminka naše zranění – fyzické i emoční).

Duše má akášickou paměť a ta spolupracuje s tou prapůvodní pamětí těla. Proto můžeme programovat své buňky skrze své vědomí.

Promlouvej s vědomím těla – s prapůvodní ryzí esencí těla. Když se propojíš i v těle tak s tímto vědomím, nejlépe v meditaci, odpovídá ti tzv. tělo samo. Tam jsou klíče k přirozené regeneraci.

Vědomí duše komunikuje s tou prapůvodní esencí těla. NENÍ ODDĚLENO TĚLO OD DUCHA A OPAČNĚ. 

Zde se můžete podívat na video "Jak strava ovlivňuje naši mysl"