Proč se bojíme opravdového štěstí?

Chci vás podpořit v tom, že to štěstí může trvat a nejen trvat, ale i růst.

O tomto více v mém rozhovoru… na cesty k sobě.

Pojďme se podívat blíž na jednu z největších příčin neúspěchu vztahů. Je to strach.

Pojmenování strachu tvoří velkou část problému. Dílčí práce se strachem je trochu složitější, ale půlka úspěchu je opravdu umět strach pojmenovat.

Dávné zdroje a rešerše říkají, že největší utrpení se údajně nachází tam, kde jsme tzv. 2 kroky od štěstí.

Bojíme se toho, že uvidíme štěstí a opět jej nedostaneme. Největší strach je tedy v tom, že se bojíme zklamání.

V mém oblíbeném citátu od Mandely se také říká: „Nejsou to naše stíny, čeho se bojíme. Je to naše světlo, kterého se bojíme úplně nejvíce."

A tak se ironicky udržujeme v pohodlném poli, kde to známe, i když to bolí. A opravdové štěstí nikdy nepoznáme (protože v podvědomí vibruje strach).

Ve skutečnosti se ve strachu projevit své světlo sami uzavíráme od možnosti prožívat opravdové štěstí.

Předchozí zkušenosti nás stahují, abychom nebyli opět zklamaní a tak děláme podvědomě kroky, které navenek vypadají často jako náhody nebo jako něco, co nemůžeme ovlivnit. My ale tvoříme úplně vše a vibrace strachu je vedle lásky nejsilnější. A tak se zhmotňuje namísto víra ve štěstí, strach ze zklamání.

Ve vztazích je takový strach z odmítnutí a ze zklamání často promítnut do vzorce přehnané kontroly. Tato kontrola je ve své podstatě strach udělat chybu. Ten samý strach je příčinou například žárlivostí (tj.strach udělat chybu) a právě zde je krásně vidět, jak se taková žárlivost nakonec stává to, v co věříme. Žárlení (strach udělat chybu) většinou není podložené v realitě, ale náš strach z odmítnutí nás natolik ovládá, že my postupně doslova nevěru vytvoříme.

Víra v opravdové štěstí je tedy pohlcena strachem z odmítnutí (obecného odmítnutí společnosti – tj. zostuzení). Překrýváním takového strachu nadměrnou kontrolou (což je právě falešná hrdost, která běžně překrývá emoci studu) je extrémně vysilující a naopak celý strach posiluje. Většinou se tato rovina falešné hrdosti vyznačuje perfekcionalismem, což opět ženu zaměřuje na dosahování, tedy ji velice oslabuje v jejím ženství. Tím se odpoutává od přítomnosti a tak ponižuje schopnost vidět to, kdo opravdu je a co pro ní kdo dělá. Sama strádá na své sebe-hodnotě právě proto, že posiluje mužský princip a ponižuje svoju schopnost cenit sebe jako ženu, ale i druhé. Muž vedle ní nedostává tolik důležité uznání a strádá následně též.

Ženská energie není stavět cíl. Je to mužská energie Marsu a pro ženu je to past.

Takový stav je poháněn hormonem, který je zacílený na budoucnost, na cíl a není zárukou štěstí.

Muži nejsou rádi, když přichází na rande, kde žena staví cíle a dopředu chce vidět, co bude. Cítí tlak, který většinou překládají do chápání své nedokonalosti (jež žena podvědomě má v sobě). Muž podprahově vnímá mužskou enrgii a to ho odrazuje nebo přinejmenším stresuje.

Ženská energie je v tom, že si žádné nároky nedělá a pracuje s přítomným okamžikem a s dary přírody. Tam se rodí její přirozená šťastná nátura, která v muži vzbuzuje důvěru a přijetí.

1. Nechá o sebe postarat a je stress free.