Já a žena láska

Mám za sebou dá se říci téměř vše, co s sebou život přináší. Vyrostla jsem v komunismu a následně cestovala. Postavila jsem spoustu businesu v porevoluční době a namočila jsem se do všeho, co s sebou to neopakovatelné období neslo. Díky tomu jsem se takřka pohřbila zaživa a pak v roce 2002 znovu zrodila.

Od té doby tvořím “tak trochu jinak”, podkládám to právě svými vlastními zkušenosti. Dlouho jsem přemýšlela, jak postavit tento vzkaz, aniž bych využívala silných slov jako je Bůh, ale pak jsem si vzpomněla, že věřím všem čtenářům. A když by někoho toto slovo tolik iritovalo, může si ho zaměnit za vesmír, anděly, nebo jakoukoliv jinou sílu, které věří. Je dnes tolik možností a v tom je jedna z výhod dnešní doby.

Takže milé čtenářky, milí čtenáři, jdeme na to.

Znáte to? Řešit neřešitelné; na vše stačím sama a ještě jsem na to pyšná; zabrat a ještě víc zabrat; překonat se; vydržet; život je těžký a za vše musím bojovat; na nikoho se nemůžeš spolehnot; a mnoho dalších výroků. Sama jsem taková přesvědčení měla, dnes je slýchám na kurzech a terapiích a nakonec jsem připsala tento projev typický pro ženu, kterou jsem nazvala “Česká Amazonka”. Kolektivní vědomí naší ženy zde v Čechách se konečně probouzí a je již mnoho takových, které předávají podobné poselství jako já. Avšak je stále mnoho žen, které doposud neuvěřily, anebo zapochybovaly na cestě uvěřit.

Řešení se zdá být jednoduché, ale zastavit se, uvidět svou dokonalost, setkání se s vlastní samotou a zranitelností je to nejtěžší, co má Amazonka zde dnes za úkol. Celý život jela ve vzoru svých předchůdkyň ve znamení akce, a to je teď jediné, co zná a umí. Jak to tedy má udělat? Kde má brát inspiraci? Proč by tomu měla věřit? Odpovědi ví jen Bůh, jak dokonce sama někdy přizná. Ať už je v jakémkoliv bodu svého vývoje, začíná pomalu vnímat. Podlehla boji o přežití, a kvůli poraněné intuici přehlédla, že už dávno o život nejde, a že její tlak na sebe i okolí ničí všechny možnosti žít její SEN.

Nemůže nastat změna, v kterou doufáme, dokud si nedovolíme naplnit si své vlastní potřeby ženy a ženy matky. Bez toho, aniž bychom toto očekávaly od partnera. Náš nejvyšší úkol je nyní nalézt lásku k Bohu. V období přijímání (duchovní vývojová fáze) se totiž musí nejprve naplnit nitro ženy láskou od Boha. Tím je aktivován její vlastní zdroj lásky a teprve potom žena může splnit své poslání - sdílet lásku. Do té doby je to vždy jen láska podmíněná. Sama jsem ve svém životě dlouho hledala odvahu rozhodnout se a věřit, že to je opravdu ten můstek k opravdové lásce. Vlastně jsem v pýše, že najdu ještě nějakou jinou cestu, hledala o pár let dýl. Pak jsem pochopila, že je to skutečně jen o mém rozhodnutí a víře v to, že pokud si nejen dovolím, ale bytostně budu přát nalézt lásku k Bohu jako první, že to jediné mi dá opravdové sebe-přijetí. Nebudu pak muset hledat sebe-potvrzování zvenku, měnit neustále image či partnera a doufat, že ten další už konečně nebude porouchaný. To, musím přiznat, nebylo vůbec jednoduché ani krátné období. Trvalo mi mnoho let toto obsáhnout. Ale dnes vím , je to opravdu jediná cesta. Bez toho jsem vždy žila lásku podmíněnou, kde jsem se nakonec přistihla, že stále toužím vlastnit a dělá mi dobře, že mě někdo vlastnit chce, i když jsem navenek hlásala “svoboda nadevše”. Dělalo mi dobře, když na mě žárlili a sama jsem vlastně stále žárlila. Viděla jsem to a bylo mi to divné. Chtěla jsem to změnit, ale v mé představě to znamenalo jakobych si snad měla amputovat hlavu. Vůbec jsem si to nedokázala představit, netušila jsem, jak to mám udělat. Jedinou lásku, kterou jsem znala, byla totiž láska podmíněná, a i když jsem již dlouhá léta věděla, že je to forma lásky, která mě šťastnou neudělá, nemohla jsem si představit žádnou jinou. Po nějaké dlouhé fázi vědění, že žiju lásku podmíněnou, jsem konečně našla sílu a víru v lásku bez podmínky. Začalo to tím, že mi do života přišel partner, který mi to nevědomky pomohl zpracovat a mé sny mě přitom vedly. Mnoho předchozích uvědomění mi pomáhalo rozumět (stále hlavou), že jediné, na co se potřebuji teď soustředit, je co se děje přes tento vztah se mnou, uvnitř. Nehledala jsem tedy “mouchy” na něm, ale začala jsem směřovat vše na vztah sama sebe k sobě. Ve snech se mi ukazovalo, jak se stále bojím nevěry, zrady a v důsledku mých dětských zranění se bráním tím, že muži stále ještě někde hluboko ve mně pohrdám (ve smyslu - nemůžu se na něj spolehnout).

Ano, právě tak se chováme, když v muže ochránce a v muže krále nevěříme. Postoj obrany se jeví jako pohrdání, zneužívání, povýšenost, kritika, sarkasmus, nevěra vůči nim, soutěžení, malichernost, netrpělivost, zlomyslnost, sekýrování, domýšlení a neustálé pochybování o všem a o všem na nich.

Když jsem ale uchopila tento vztah jako možnost vidět se zvenku, s vděčností k učiteli (partnerovi), stalo se to, že jsem pochopila. On ani žádný jiný muž mi nemůže dát víc než já sama sobě. Klišé? Také jsem si to myslela. Kolikrát už jsem to slyšela, ale teď fakt, jsem připravená. Přišlo tedy z moudrých zdrojů toto poslání. A já jsem konečně pochopila jeho význam.

Ženy mohou přijímat lásku jedině od Boha.

V pokoře, která přišla právě přes změnu postoje vůči příteli, přišla tato informace. Já konečně uvěřila, že toto je skutečně jediná cesta k celistvosti, sebe-přijetí a má brána do opěvovaného přijímání všech a všeho tak, jak to je.

Je teď na nás vzít si svou hodnotu zpět. Tedy najít Boha v sobě a najít lásku k sobě. Proto je nejprve nutné najít v sobě víru, že tudy vede cesta a ta je ten zdroj. Přát si denně toto propojení a ono přijde. Pro každou ženu přijde jinak, jejím způsobem, ale přijde. Každý máme o Bohu své představy a je to právě protože Bůh je v každém z nás.

Pro posílení ženského aspektu v nás jsem ve svých lekcích, kurzech a audiích připravila spoustu vedení, jež čerpám z cest, života a slovanských kořenů. Věřím totiž, že tam je naše bohatství a původ našeho fascinujícího ženství. Ve slovech védské a slovanské kultury je pro nás spousta kódů, které pro nás podprahově pracují a sama je používám.

Dovolte si být zranitelné a nelézt v sobě, co opravdu potřebujete. Dovolte si bezpečně projevit své emoce, neboť tam přichází důvěra ženy v to, že je bezpečné projevovat se. Tato forma důvěry se následně interpretuje jako sebe-důvěra. V důvěře se pak lépe napojujeme na zdroj - Boha - lásku. Tímto se ve finále ukončuje i celý karmický řetězec, a dojde k osvobození generací žen před námi i našich dcer. V uvolnění se pak může žena láska soustředit na to, jak sdílet svou o-pravdovou lásku s mužem. Úkol ženy je totiž naučit muže lásce. A tak není divu, že to, jaké jsem si to nyní uvařily, takové to máme.

Možná je čas změnit recepturu?

Tvá velikost duše a tvá životní mise si může dovolit velikost tvých potřeb.

Afirmace: Přijímám s láskou vše, co je sebenaplněním mých potřeb.